Sezóna klíšťat začala

Klíšťata jsou po komárech druzí nejčastější přenašeči nebezpečných infekčních onemocnění zvířat i člověka. Onemocnění přenášená klíšťaty jsou způsobena bakteriemi, prvoky, viry a v jednom případě toxinem. Nejčastější jsou lymská borelióza, ehrlichióza, encefalitida, babezióza, anaplazmóza a klíštěcí paralýza. Dá se říct, že klíště přenáší daleko více nemocí než blecha, což je další parazit, proti kterému svádíme neustálý boj.

Důvodem je fakt, že blecha patří mezi hmyz, který má zažívací soustavu pracující na podobném principu, na jakém pracuje zažívací soustava naše nebo našich psů: to, co přijde do trávicího traktu, je rozkládáno pomocí enzymů a kyselin na menší částice, které organizmus může využít. Klíště naopak patří mezi roztoče, jejichž zažívací soustava je jednodušší, nepůsobí zde žádné kyseliny ani enzymy, takže je vůči patogenům mnohem pohostinnější.

Klíšťata jsou tak po komárech druhými nejčastějšími přenašeči infekčních nemocí ve světě, v České republice jsou ale jednoznačně na prvním místě.

Psi v Evropě mohou být napadeni 11 různými druhy klíšťat, jejichž biologie, výskyt a role jako přenašečů různých onemocnění se výrazně liší. Všechny druhy klíšťat, která v Evropě parazitují u psů, patří mezi tzv. trojhostitelská klíšťata, tzn., že musí obvykle vystřídat tři hostitele, než se promění v dospělého jedince. Délka vývojového cyklu klíštěte závisí na konkrétních podmínkách, pohybuje se v rozmezí jednoho až pěti let. Jelikož během léta se klíšťata většinou „převlékají“ z jednoho vývojového stadia do druhého, nejvíce přisátých jich nacházíme během jara a na podzim.

U nás je nejrozšířenější klíště obecné (Ixodes ricinus), které se živí sáním krve savců, ptáků nebo plazů. Na Jižní Moravě se vyskytují příbuzné druhy: piják lužní (Dermacentor reticulatus), piják stepní (Dermacentor marginatus), který je větší něž klíště a má na rozdíl od něj oči, a klíště lužní (Haemaphysalis concinna). Klíště psí (Rhipicephalus sanguineus) se u nás zatím nevyskytuje, ale protože mnoho psů cestuje s majiteli do prázdninových destinací ve Středomoří, může dojít k jeho rozšíření i v našich podmínkách.

NÁŠ TIP

Chraňte svého psa před klíšťaty účinně a jednoduše. Vyzkoušejte osvědčené pipety proti klíšťatům, které působí několik týdnů po aplikaci, nebo obojky s dlouhodobým účinkem a ochraňte svého mazlíčka při každé procházce.

Nejrozšířenější klíště obecné se vyskytuje ve vlhkých lesích s bujným bylinným a keřovým patrem (např. lužní lesy), ale také na lesních okrajích a na vlhkých louhách. Výskyt byl potvrzen i ve výškách nad 750 m n. m. Dospělá klíšťata se vyskytují nejčastěji do jednoho metru na stoncích, popř. v trávě vysoké od dvaceti centimetrů na nízkých keřících. Při vysokých teplotách chybí ve vzduchu vlhkost, proto během horkých měsíců zalézají klíšťata pod zem, kde přežívají přisátá na hlodavcích. Jejich největší výskyt je typický pro období jara (březen až červen) a podzimu až do příchodu prvních mrazů. Klíšťata začínají být aktivní již při teplotách nad 5 °C!

Všechna vývojová stadia klíštěte jsou závislá na krvi. Krev však k životu potřebují pouze samičky a rostoucí larvy. Samečci se živí mízou rostlin (stejně je to u komárů; samičky se musejí napít krve, aby se mohly rozmnožovat, kdežto samečci se živí nektarem květů). Nepotřebují tolik výživy a energie jako samičky, protože nekladou vajíčka.

Samička po oplodnění klade až 5000 vajec do přízemní vegetace, nejraději na teplá a vlhká místa. Z vajíčka se vylíhne šestinohá larva. Také larva potřebuje k dalšímu vývoji sát krev. Pokud najde hostitele, obvykle drobného hlodavce, a podaří-li se jí několik dní sát krev, může se přeměnit v další vývojové stadium – nymfu, která má již osm nohou jako dospělé klíště. Nymfa opět čeká na hostitele, aby se dostala ke krvi. Většinou „uloví“ větší sousto: zajíce, kunu, jezevce. Pokud se i nymfě podaří přichytit se teplokrevného živočicha a několik dní sát, může se přeměnit na dospělé klíště. Samička potřebuje krev, aby se mohla pářit a naklást vajíčka. Najde-li hostitele (zase o něco většího, tedy vysokou zvěř, psa, kočku nebo člověka), může „nasávat“ až dva týdny vkuse. Ze tří milimetrů naroste do centimetrové velikosti. K páření často dochází právě v této době. Sameček si samičku najde v srsti nic netušícího zvířete. Když vidíme dvě klíšťata na sobě, není to tak, že by parazitovala na sobě navzájem, nýbrž se jedná o kopulující pár. A kruh se uzavírá. Poté, co samička naklade tisíce vajíček, zahyne.

Pokud má larva a nymfa štěstí na hostitele, může celý vývin proběhnout během jednoho roku. Většinou to štěstí nemá, a pak vývin trvá několik let, nejčastěji pět. Jednotlivá vývojová stadia klíštěte přezimují. Pokud se dospělé samičce nepodaří nalézt zdroj krve, vydrží bez potravy až jeden rok. Stejně tak i mezi vývojovými stádii může být klíště i rok bez potravy.

S krví se do klíštěcího organizmu dostává i obrovské množství železa, které je obsaženo v krevním barvivu hemoglobinu. Železo je v určité minimální dávce nutné pro fungování každého organizmu. Pokud je ale železa moc, je silně toxické. Klíšťata proto musela vyvinout speciální mechanizmus, jak se přebytečného železa zbavit. Tento mechanizmus se do detailu podařilo popsat vědcům z Parazitologického ústavu v Českých Budějovicích. Důležitou roli tady hrají tři proteiny. Dva byly známé už dřív – feritin 1 a protein s názvem IRP. Podobné látky se vyskytují i u jiných organizmů. V Českých Budějovicích ale objevili a popsali dosud neznámou látku, která je zřejmě typická pouze pro klíšťata – feritin 2. Všechny tyto látky se podílejí na tom, jak klíště hospodaří se železem. Tak například po vyřazení proteinu IRP mají klíšťata problém s kladením vajíček a jejich larvy málo přežívají. IRP navíc řídí produkci feritinu 1, který vychytává nadbytečné železo. Klíšťata bez něj tak ve větší míře hynou. Klíšťata se zablokovaným feritinem 2 se zase nedokážou nasát a na hostitelích často zasychají. Právě feritin 2 je ale zajímavý z toho důvodu, že ho žádný jiný organizmus nemá. Vědci proto předpokládají, že tato látka by se dala využít pro přípravu speciální vakcíny proti klíšťatům.

Vzhledem k tomu, že nemoci přenášené klíšťaty jsou významné zoonózy, tedy onemocnění přenosná na člověka, je možné vytažené klíště nechat vyšetřit. Vyšetření na boreliózu, encefalitidu a ehrlichiózu nabízejí v současné době dvě laboratoře v Českých Budějovicích, kam vytažená klíšťata zasílají lidé z celé republiky. V laboratoři společnosti Protean, kromě uvedených analýz, nabízí i test na méně rozšířené choroby babeziózu a bartonelózu.

Je několik způsobů, jak psa ochránit proti klíšťatům. Každý chovatel si postupem času zvolí ten, který mu nejvíc vyhovuje – ať už svou spolehlivostí, cenou nebo dobou, po kterou psa ochrání. Jednou z možností jsou antiparazitní obojky, které chrání i před blechami. Jejich účinek trvá až osm měsíců. Použití obojků je však potřeba zvážit pro psy chované v bytě nebo v rodinách s malými dětmi. Druhým velice často používaným způsobem jsou takzvané spot-ony, které většinou ochrání před klíšťaty, blechami, ale někdy i před bodavým hmyzem. Účinek trvá okolo čtyř týdnů.

Krátkodobější ochranu poskytují různé spreje nebo pěny. Nejmodernější jsou tablety, které v organizmu psa uvolňují látku, jež v jeho krvi koluje po dobu až dvanácti týdnů. Po napití takto „ošetřené“ krve parazit hyne.

Klíště z kůže vytahujeme kývavými pohyby nebo přímým pohybem vzhůru, použít můžeme speciální kleštičky, kartu se zářezy nebo háček na klíšťata, svou službu udělá i elektrikářský krokodýlek. Nedoporučuje se klíště z pokožky vykroutit – a to ani po směru, ani proti směru hodinových ručiček. Ránu po klíštěti vydezinfikujeme nejlépe Betadinou, parazita spláchneme do záchodu a nezapomeneme si důkladně umýt ruce.

Máte-li na své zahradě klid od klíšťat, možná je to jen díky mravencům, proto se je nesnažte vyhnat z pozemku. A pokud vás klíšťata u domu obtěžují, zkuste si pořídit slepice, protože hrabaví ptáci si na nich také rádi smlsnou. Stejně ale nesmíte zapomínat na pravidelné sekání trávy, aby klíšťata neměla kde číhat. Vyhrabávání listí a uschlé trávy trávník zase provzdušňuje, neudržuje se v něm takové vlhko a klíšťata tak mají ztížené životní podmínky.

Pes přítel člověka 5/2017

MVDr. Milan Štourač, CSc.