LEZOU, LEZOU A UŽ SAJÍ
Vyskytují se snad každým rokem dříve a setkáváme se s nimi i během mírných dní zimy. Pijí nám všem krev. A to doslova. Ano, řeč je o KLÍŠŤATECH.
Klíšťata jsou cizopasníci patřící mezi roztoče a jsou nejčastějšími přenašeči onemocnění zvířat a lidí. Jsou to členovci vývojově velmi blízcí pavoukům. V dospělosti mají, stejně jako pavouci, čtyři páry nohou.
Nejvýznamnějšími druhy z hlediska přenosu infekčních chorob jsou:
Klíště obecné – je hlavním přenašečem lymské boreliózy. Samička klíštěte je schopna vyprodukovat až přes 2500 vajíček za svůj život.
Piják hnědý – celosvětově rozšířený druh, zpravidla v teplých suchých oblastech. Jde o hlavního vektora babesiózy, ehrlichiózy, hepatozoonózy a rickettsiózy.
Piják lužní – výskyt v oblasti s chladnějším a mírnějším klimatem Evropy, preferuje stín a vlhko, nejčastěji v lesích, parcích, křovinách. Je hlavním přenašečem babeziózy.
S kým si klíště pleteme?
Některé druhy živočichů vypadají podobně jako klíště, takže člověk, který se s nimi setká, se obává přenosu infekce. Obavy jsou však zbytečné, protože tyto druhy infekci nepřenáší.
Kloš s křídly – jako „létající klíště“ je nesprávně označován kloš jelení pro jeho podobnost s klíštětem. Je to také členovec, ale spadá do třídy hmyzu, kdežto klíště patří mezi pavoukovce. Je veliký 3-7mm, má 6 nohou (dospělé klíště 8) a křídla, která ovšem shodí, jakmile se usadí na hostiteli, kterým je nejčastěji srstnatá lesní zvěř. Člověk pro kloše není vhodným hostitelem, takže po těle či ve vlasech pouze leze. Vzhledem k ostrým drápkům je to velmi nepříjemné. Někdy se může i zakousnout, což bývá bolestivé. Když se svědivá ranka rozškrábe, může dojít k zanesení sekundární infekce a zanícení. Postižené místo je vhodné vydezinfikovat a pro zmírnění svědění použít gel s antihistaminikem. Nemoci na člověka nepřenáší. S klošem se setkáme převážně v lese. Je tvrdý a velice rychlý, někdy je obtížné ho na těle chytit.
Dalším druhem, který si lidé pletou s klíštětem, je štírek domácí, který se vyskytuje v lidských příbytcích. Bývá 2,5-4,5 mm velký a od klíštěte se viditelně liší několik milimetrů dlouhými klepítky, která používá k lapání kořisti. Pro člověka je nejen neškodný, ale dokonce užitečný, neboť se živí převážně roztoči.
Dalším roztočem z třídy pavoukovců podobným klíštěti je sametka rudá. Na obrázku je vidět, že sametka má stavbu těla podobnou klíštěti, ale má výrazně červenou barvu. Dospělec je veliký 2,5-5 mm. Kousnutí sametkou je velice nepříjemné a vypadá jako vyrážka. Není známo, že by přenášela patogeny.
Životní cyklus klíšťat
Reprodukční schopnosti klíšťat jsou vysoké, jedna samička produkuje 2500 až 4000 vajíček. Každá vývojová fáze může mít klidové stadium v délce 6 měsíců až 1 rok před obdobím sání.
Parazité jsou schopni odolávat a přežívat v chladných nebo suchých obdobích roku. Nejaktivnější bývají v období, kdy je vlhko a teplo.
Z vajíček se vylíhne larva, která je velmi malá. Měří asi 0,8mm a má jen tři páry nohou. Larva se většinou přisává na drobné hlodavce, ale často i na člověka. Larvu na těle často objevíme, až když je napitá a místo už začíná svědit, což je obvykle dva dny po přisátí. Napitá larva vypadá jako kulatá špendlíková hlavička a často je považována za stroupek. Snadno ji seškrábneme nebo oholíme, aniž jsme ji postřehli, což vede k případům onemocnění boreliózou takzvaně bez klíštěte.
Po nasátí larva odpadne a poté se dostává do stadia tzv. metamorfózy (přeměny), kdy dochází k přeměně všech larválních orgánů na orgány vyššího vývojového stupně, kterým je nymfa. Ta už je o něco větší (1,2-1,5 mm) a má čtyři páry nohou. Nymfa se přisává na větší zvířata – zajíce, ježky, ale i psy, kočky a člověka. Toto stadium je mezi klíšťaty přisátými na člověku zastoupeno nejčastěji.
Po načerpání energie (potravy) nymfa opět odpadá a prochází konečnou metamorfózou na dospělého jedince (imágo), samici nebo samce schopného reprodukce. Zda se jedná o samce, nebo samici, rozeznáme pouhým okem. Samice bývá větší (2 x 4 mm) a je viditelně dvoubarevná. Na zádech za hlavovou částí má černohnědý štítek, kdežto zbytek zadečku je výrazně oranžový až načervenalý. U o něco menších samců pokrývá černohnědý štítek celou zadní část těla a budí tak celkový tmavý dojem. Krev saje pouze samice. Její oranžový zadeček je zřasený a umožňuje několikanásobné zvětšení objemu při sání krve.
Jak správně odstranit klíště?
Nejsnadnější způsob je použít pinzetu určenou přímo k tomu účelu. S pinzetou můžete opatrně klíště vytáhnout celé, včetně kusadel. Za žádných okolností byste neměli klíště mačkat, jinak se může stát, že vyloučí obsah žaludku a s ním i nebezpečné infekce. Důležité je odstranit klíště celé, jinak může dojít k zánětu. Vyhněte se použití olejů, mastí, ty totiž mohou způsobit zvracení klíštěte, a tím pádem se do poranění dostanou původci choroby.
Co když jste klíště přetrhli a hlavička zůstala v kůži?
Část, která zůstala v ráně, jsou pravděpodobně kusadla, ze kterých žádný přenos infekčních nemocí nehrozí – můžete být v klidu. I přesto je vhodnější kusadla i s hlavičkou raději odstranit. Můžete použít špičku ostré sterilní jehly, kterou zbytky klíštěte jemně vyndáte. Dávejte pozor, abyste místo zbytečně netraumatizovali – hrozí zde riziko sekundární bakteriální infekce. Pokud se vám to nedaří, je vhodnější vyhledat veterináře, který má daný grif již v ruce. Po vyjmutí klíštěte může být v místě kousnutí malé zarudnutí, otok, svědivé místo. Jedná se o lokální reakci, která by měla do pár hodin až dnů zmizet. Místo vydezinfikujte a pár dní kontrolujte, jestli je vše v pořádku.
Zdroj: www.kliste.cz
Pes přítel člověka 5-22
Prevence je základ ochrany před klíšťaty. Klíšťata mohou přenášet nebezpečné nemoci nejen na lidi, ale i na vaše čtyřnohé parťáky. Pravidelná ochrana je klíčem k jejich bezpečí – vyzkoušejte pipety a obojky, které účinně odpuzují a hubí klíšťata. Dopřejte svému psovi tu nejlepší ochranu.